Myslím si, že asi každý člověk měl doma někdy nějaké zvíře. A nemyslím to tak, že to třeba musel mít jenom na mazlíčka. Protože moji prarodiče chovali zvířata a to tak, že byla k užitku. To znamená, že moji prarodiče chovali králíky, které je potom měli třeba k obědu anebo k večeři. Také bylo skvělé, že moji prarodiče měli opravdu velikou zahradu, kde také chovali opravdu spoustu zvířat. Sice to byla všechna užitková zvířata, takže jako například slepice, které byly velice praktické na vajíčka potom také na maso. V pozdější době také moje babička s dědečkem začali chovat kachny a husy.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsme jednou vždycky dřely peří a plnily jsme potom polštáře. Ani nevíte, jak bylo velice pohodlné, když jste třeba potom mohli mít peřinu anebo polštář z pravého husího peří, které jste se sami natrhali z husího krku. Docela potěšení. A mě tohle opravdu hodně bavilo. Taky jsem kvůli tomu měla opravdu spoustu kamarádek, protože když máte hodně zvířat, tak to mnoho lidí zajímá. Některým zase vadilo, že my doma zabíjíme zvířata, která máme z užitku. Chápu je, ale i tak mě to mrzelo. Jenomže tohle je přeci úplně normální.
Některá zvířata, jako například pes nebo kočka jsou samozřejmě na mazlení a na potěšení. Ovšem jsou tady ale také zvířata, ze kterých člověk má velký užitek. Myslím si, že takhle to prostě už je dané. Vždyť přece i pračlověci normálně lovili zvířata, a tak to už bylo od pradávna. Takže nechápu, jak se někdo může urazit anebo naštvat na někoho, že někdo jí maso a chová zvířata pro svůj užitek. A kolikrát se mi také už stalo, že jsem se pohádala s kamarádkou kvůli tomu, že doma chováme zvířata k užitku. Vadilo mě to, vždy ta zvířata byla prarodičů a ne moje! Takže nakonec, aby to bylo vyvážené, mi prarodiče pořídili psa, abych se s ním mohla mazlit.
