Zdravím Vás přátelé a vlastenci,

je po volbách a všichni se vyjadřují k výsledkům a vyslovují predikce dalšího vývoje. Jedno vím určitě, že „bratrstvo česnekové pracky“ se dohodne a potáhne český národ k lepším zítřkům v rámci politické korektnosti a velkou jistotou je pro mne i Marek Benda, doživotní vězeň sněmovny. Mám trochu starost o kluky z Lidového domu, jestli zvládnou přechod na vlastní nohy a jestli bez lithia zvládnou Altnerům uhradit své závazky.

Naše České hnutí za národní jednotu kandidovalo pod Rozumnými a mile mě překvapil výsledek. Nechali jsme za sebou téměř dvě třetiny stran s ambicemi a prostředky mnohem vyššími. Dvanácté místo, dle mne, je malým úspěchem.

Co se zatím vůbec neřeší je problém České koruny, která je úzce spjata s Eurem. Za minulé roky naši vrchní banksteři nakoupili místo drahých kovů za 2 bil. Kč Eura. Tedy papírovou měnu, které musíme říkat peníze. Cyklicky jsme před recesí a místo abychom vyhledávali v době hojnosti bezpečný přístav drahých kovů, tak jsme se ocitli ještě více v osidlech měnových fondů. A o to jde především. Být závislý na Německu a Bruselu, na neokonech v SSA, na uměle vytvořených kapitálových trzích, které se nikdy neřídily ekonomickými zákonitostmi, ale vždy je jich použito k obohacení úzké skupiny elit pro politické cíle.

Je to můj první článek, kde si nedělám legraci z našeho establishmentu, našich „elit“. Jsou fakt dobří. Zadlužují zemi, průmysl prodali a projedli, místo slova vydělávat se používá kouzelné slůvko čerpat, klasická rodina je rozbita, neziskovky jsou největší byznys a tři čtvrtiny národa ve volbách páchá sebevraždu tím, že volí stále ty stejné strany a procesy řízení.

S úctou Váš Zdeněk Dýčka, ekonomický expert ČHNJ